Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sluneční soustava

Sluneční soustava je komplexní systém, který v sobě nezahrnuje pouze Slunce a planety, ale počítáme do něj také měsíce planet, planetky, komety, meteoroidy a všechen prostor kolem nich. Vznikla před přibližně 4,6 miliardami let z obrovské prachoplynné mlhoviny. 99,85% její hmotnosti je soustředěno ve Slunci. Planetární soustava sahá do vzdálenosti 50-ti AU (astronomických jednotek), tedy padesátkrát dále, než je průměrná vzdálenost Země od Slunce. Určit hranici celé sluneční soustavy ale není tak jednoduché. Jako její vnější poloměr můžeme brát vzdálenost zhruba 120000 AU - tedy přibližně dvou světelných let, kde končí oblast Oortova oblaku, zásobárny kometárních jader.

 

Anatomie hvězdného nebe

Při pohledu na hvězdnou oblohu spatříme na první pohled nepřeberné množství hvězd. Avšak při podrobnějším zkoumání a zejména za pomoci dalekohledu na ní lze nalézt i mnoho dalších objektů, které nejen že jsou mnohdy pozorovatelsky daleko vděčnější než samotné hvězdy, ale mají nesmírný význam i pro vlastní výzkum vesmíru. Jejich studium výrazně pomáhá pochopit stavbu, vývoj a vznik kosmu. Pomineme-li tělesa sluneční soustavy, především Slunce, Měsíc a planety, kterým je věnována zvláštní kapitola, patří mezi ně především: hvězdy, hvězdokupy, mlhoviny, galaxie

Při poznávání vesmíru je však třeba míti stále na paměti, že pozorovat můžeme pouze objekty, ze kterých k nám přichází nějaké záření. Zkoumatelný je tedy pro nás pouze objekt, který je sám o sobě zdrojem energie (například hvězda), nebo objekt, který toto záření odráží (planeta, mlhovina). Pozorování se odehrávají především v oboru viditelného světla, důležité však jsou i informace o záření o oblasti rádiové, infračervené nebo naopak rentgenové oblasti spektra. Hmotu temnou lze pozorovat pouze ve speciálních případech nebo na její přítomnost usuzovat pouze matematicky.

Průvodce noční oblohou

Upřeme-li svůj zrak na jasnou, pokud možno bezměsíčnou noční oblohu, spatříme nad hlavou odhadem 3000 hvězd, na první pohled neuspořádaných a zdánlivě neuspořádatelných. Snahy zavést na hvězdné nebe jakýsi řád jsou staré jako lidstvo samo. V současnosti se hvězdná mapa skládá z takzvaných souhvězdí - obrazů složených z jasnějších hvězd, pomáhajících pozorovateli zorientovat se na hvězdném nebi. Význam souhvězdí byl zprvu především mytologický - souhvězdí znamenalo bájnou postavu, zvíře či věc, které byla zajištěna věčná sláva přenesením na nebeskou klenbu. V dnešní době však souhvězdí chápeme spíše jako jednotlivé oblasti oblohy - obdobu "okresů" či "států" na mapách pozemských. Jsou zobrazována jako geometrické obrazce spojující snadno nalezitelné hvězdy a těmto obrazcům je zároveň přisouzena celá část oblohy. Své názvy si souhvězdí nesou z dob starého Řecka a jeho bájesloví a při troše fantazie lze i na dnešních mapách (a samozřejmě i na obloze) rozpoznat například letící labuť či postavu bojovníka Oriona.

Vlivem pohybu Země kolem Slunce dochází také ke změnám na noční obloze a každou roční dobu pozorujeme jinou část oblohy. Pro přehlednost si lze tedy oblohu ještě dále rozdělit na čtyři části podle ročních dob, ve kterých daná souhvězdí nejlépe spatříme. Speciální kapitolou jsou zouhvězdí obtočnová, která jsou vidět celý rok.

Při hledání a pozorování souhvězdí je ale třeba stále mít na paměti, že jsou pouze praktickou pomůckou při orientaci na obloze a hvězdy v obrazcích souhvězdí spolu ve skutečnosti nemají nic společného. Každá z nich má pravděpodobně jinou velikost, barvu a nachází se v odlišné vzdálenosti. Hvězdy souhvězdí se nám pouze zdánlivě promítají na stejné místo oblohy a až člověk jim uměle přisoudil náležitost k nějakému útvaru, který si z nich na nebi utvořil.

Katalog souhvězdí

Noční obloha je pro lepší orientaci rozdělena na 88 souhvězdí. Katalog souhvězdí přináší přehled významných souhvězdí severní oblohy spolu s mapami, dobovými vyobrazeními a výběrem zajímavých objektů, které se v daném souhvězdí nacházejí.

Je třeba mít na paměti, že dnešní astronomie chápe souhvězdí nejen jako obrazec vytvořený spojnicemi jasných hvězd ale celou oblast oblohy vymezenou hranicemi na mapě (podobně jako u států či krajů v geografii).

Význačnou pozici mezi souhvězdími má dvanáct souhvězdí zvěrokruhu, která se nacházejí na křivce po které se po obloze pohybuje Slunce - ekliptiky. V těchto souhvězdích lze také často nalézt planety Sluneční soustavy.

Ekliptikální/zvířetníková souhvězdí

Beran, býk, blíženci, rak, lev, Panna, váhy, štír, střelec, kozoroh, vodnář, ryby

Ostatní souhvězdí jsou rozdělena podle ročního období ve kterém jsou viditelná. Souhvězdí obtočnová u nás nikdy nezapadají proto je lze na obloze najít v libovolném ročním období.

 

Obtočnová souhvězdí: Honící psi, Žirafa, Kasiopea, Kefeus, Rys, Velká medvědice, Malý medvěd, Ještěrka
Zimní souhvězdí: Orion, Vozka, Velký pes, Malý pes, Drak, Blíženci, Jednorožec, Perseus, Sextant, Býk
Jarní souhvězdí: Rak, Vlas Bereniky, Pohár, Severní koruna, Hydra, Lev, Panna, Malý lev, Váhy
Letní souhvězdí:
 Hadonoš, Orel, Pastýř, Labuť, Delfín, Herkules, Lyra, Štít, Had, Šíp, Střelec, Štír, Lištička

Podzimní souhvězdí: Andromeda, Beran, Vodnář, Kozoroh, Ryby, Velryba, Pegas, Trojúhelník